La Venta

La Venta - babička

La Venta - babička

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta - olmécký hrob

La Venta - olmécký hrob

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

La Venta

Park Muzeum La Venta - je to muzeum v přírodě a nachází se ve městě Villahermosa ve státě Tabasco. Uchovává nejvýznamnější sbírku kousků patřící olmécké kultuře. Toto místo navrhl a zorganizoval místní básník Carlos Pellicer a k jeho oficiálnímu otevření došlo 4. března roku 1958. Je to jediné muzeum v přírodě v celé Latinské Americe!

    Muzeum leží na ploše 6,8 hektarů a vystavuje 36 archeologických monumentů, mezi nimi oltáře, stély, kolosální hlavy a 33 monolitů z doby 1.300 - 200 př.n.l. Jeho obsah doplňuje 421 exemplářů živé fauny, jsou tam savci, ptáci a plazi, z flóry jsou tam typické druhy tohoto regionu. Parkem vás provede průvodce, jsou tam také malířské ateliéry pro děti, pořádají se různé 

konference, prezentace knih a umělecké konkurzy. Také tam najdete obchod s rukodělnými výrobky, suvenýry a kavárnu.

      V letech 1925 objevili archeologové Frans Blom a Olivier La Farge vesničku La Venta, která spadá pod Huimanguillo, ve které našli trosky politicko-náboženského centra a poté v roce 1940 archeologové Matthew Stirling a Phillip Drucker provedli vykopávky. Už i první dva archeologové si uvědomili velikost této zrovna objevené důležité kultury, ale až ti druzí dva zařadili vrcholnou dobu této kultury mezi léta 800 - 400 př.n.l.

      V 50. letech XX. století objevil Pemex (mexická naftová společnost) bohatý energetický plášť, právě blízko vesnice La Venta a okamžitě tam začali provádět vrty a vše co bylo kolem tak zničili, včetně pozůstatků této kultury. Z tohoto důvodu začal s iniciativou básník Carlos Pellicer, dal se do zachraňování archeologických trosek a mnohé se mu podařilo ,,vysvobodit" tak, že je přestěhoval do města Villahermosa do přírodního prostředí, v takovém stavu, jak se předpokládá, že byly nalezeny. Park se potom pojmenoval podle místa, ze kterého památky pocházely. Odtamtud se díky Carlosu Pellicerovi v roce 1951 dostaly do Villahermosy. Básník pro ně našel ideální místo, kam je uložil, aby ohromovaly svět, na osmi hektarech lesa na břehu laguny Iluzí. Pellicer si přál, aby krajina vypadala podobně jako ta původní a kameny položil úplně stejně, jak ležely před vyjmutím. V červenci a srpnu roku 1957 se začalo se stěhováním těžkých  monolitů za pomoci různých vládních institucí.

      Park Muzeum La Venta je rozdělen na dva areály, archeologický a zoologický. Zoologický areál je hned u vchodu parku a vystavuje typické regionální druhy, zvířata jsou buď v jamách anebo klecích. Vzadu je archeologická část, ta je větší a zde je vystaveno 36 monumentálních kusů, pět z nich je hned u vchodu a slouží jako úvod do olméckého světa za pomoci informačních panelů, dalších 33 monolitů se nachází venku v přírodě. Archeologická část je hustě prorostlá vegetací, je třeba chodit po vydlažděných stezkách, které vedou od jednoho archeologického kusu ke druhému, protože některé leží přímo v ,,džungli", přesně tak, jak byly nalezeny v La Ventě.

      Mezi vystavenými archeologickými kusy se nachází série tří kolosálních hlav majících výrazné estetické rysy, ty menší sochy, oltáře vytesané do kamene, podobizny vládců, řezané kameny tak, aby se z nich dala skládat mozaika s různými figurami, velké masky a zbytky olméckého hrobu, který byl vytvořen z postavených podlouhle nařezaných kamenů. Ty nejzajímavější jsou třeba Jaguáří hlava, Opice hledící do nebe, Polidštěný jaguár, Velký oltář, Mozaika Jaguára, Král, Kolosální hlava, Oltář s obětí, Babička, Hlava starce a Oltář s dětskou obětí. Všechny sice pocházejí z La Venty, byly však vyrobeny v různých časových obdobích v průběhu šesti set let. Rozložení v muzeu nedodržuje postupný chronologický pořádek, leží tak, jak byly nalezeny v archeologické zóně a dělí se na čtyři skupiny: oltáře, stély, vyproštěné sochy a působivé kolosální hlavy.

      Ikonografie, kterou dokazuje toto dílo je velice obsáhlá. Nedokazuje pouze zvyky a pravděpodobný vzhled olméků, ale také společensko-politickou a hospodářskou organizaci. Návštěva muzea začíná v úvodním sále, kde jsou různé figury a maketa archeologické zóny, jenž nás uvedou do mezoamerického kontextu. Poté se přejde do přírodní části, odkud budou všechny kamenné pozůstatky vyčnívat z porostů a mezi nimi se budou procházet některá zvířata, jako jelenci, jezevci a opice. V zajetí jsou také krokodýli a jaguáři. Býval tam i starý krokodýl, kterému říkali ,,Papillón" a ten z muzea několikrát uprchnul, byl nejstarší a největší ze všech, co tam žijí, ale 21. ledna roku 2014 zemřel.

      Park muzeum La Venta má také své večerní představení každý týden od úterý do neděle. Probíhá to tak, že se jde v noci do parku za různých vyprodukovaných zvuků džungle a osvětlení a vypráví se historie olmécké civilizace a prehispánského města La Venta. V zoologické části žije celkem 421 druhů zvířat, jsou tam velké kočkovité šelmy, malé kočkovité šelmy, savci, ptactvo, tukani, opice a další.

 

La Venta vesnice

Archeologické místo, které bylo nedávno objeveno, bylo pokřtěno jménem La Venta. Stojí tam ještě jílová pyramida, je 34 metrů vysoká, její průměr je 140 metrů a objem 99.000 m3 a považuje se za nejstarší mezoamerickou pyramidu.

      Názeb La Venta pochází z XIX. století a protože se zde prodávalo dřevo, proto tomu místu sousedé začali říkat ,,La Venta" (prodej). Archeologická zóna je velice důležitá pro své stáří a pravidelnou orientaci. Většina budov byla natočena stejným směrem a byla uspořádána podle osy, která vedla ze severu na jih. Budovy stály na jílových anebo hliněných platformách vysokých 3-4 metry a dlouhých až 100 metrů. Velké čedičové kameny byly přivezeny z hor Tuxtlas a byly použity exkluzivně k výrobě monumentů a hlav, oltářů a stél. Jeden z nejzajímavějších čedičových oltářů představuje pravděpodobně nějakého šamana s velice propracovaným oděvem a posazený do něčeho, co vypadá jako jeskyně. Figura je svázaná provazem, který svazuje i pravou stranu oltáře. Levá strana je zničená erozí, ale pravděpodobně bude podobná, jako strana pravá. Odborníci si myslí, že tyto oltáře byly trůny, které olmékové používali k důležitým ceremoniím a rituálům, což svádí k domněnce, že ta sedící osoba je zřejmě nějaký předek, který jim pomáhá.

      Bohužel v dnešní době je vše zastavěno ropnou rafinérií a poničeno a vykopávky tam nelze provádět, anebo jen velice obtížně.