MEXIKO ČESKÝ PRŮVODCE

Chichén Itzá v mayském jazyce znamená (Chi –otvor, chén – studna, Itzá – itzáové, neboli mágové vody) ,,Otvor do studny mágů vody”. Je to jedno z nedůležitějších archeologických nalezišť na poloostrově Yucatán v Mexiku, důležitá pozůstalost mayské civilizace.

 

      Hlavní budovy, které se zde zachovaly, odpovídají éře úpadku mayské kultury, kterou archeologové pojmenovali doba poklasická. Architektura, která se nám dodneška zachovala, je zřetelně ovlivněná toltéckou kulturou. Bůh, kterému jsou monumenty zasvěceny, se podle mayské mytologie nazývá Kukulkán a je převzatý z toltéckého panteonu, kde se mu říká Quetzalcóatl. Chichén Itzá bylo město, nebo lépe řečeno obřadní centrum, které prošlo různými stavebními obdobími a které bylo ovlivněno a obýváno různými národy od svého založení.

 

      Archeologická zóna Chichén Itzá byla zapsána na seznam Unesco v roce 1988. 7. července roku 2007 byl Kukulkánův chrám uznán jedním z novodobých Sedmi divů světa. Toto rozhodnutí nepadlo ze strany Unesca, nýbrž miliónu voličů z celého světa.

Historie

      Chichen Itzá byla podle různých záznamů v kronikách založena kolem roku 525 za prvního příchodu chanů z Bacalaru (později si začali říkat itzáové a ještě později cocomové). Chanové zde založili své hlavní město a jak putovali od východu na západ, zakládali další důležitá města jako Ek Balam, Izamal, Motul, T´Ho´ (dnešní Mérida) a Champotón. Už koncem doby pozdně klasické v IX. století n.l. se Chichen stal jedním z nejdůležitějších politických center zemí Mayabu. Od začátku doby poklasické (900 – 1500 n.l.) se město upevňovalo jako hlavní mocenské centrum celého poloostrova Yucatán.

 

Architektura

      Budovy z Chichenu obsahují architektonické a ikonografické prvky, kterým někteří historikové říkají ,,mexikanizované”. Jistá je viditelnost vlivu kultur pocházejících z mexických náhorních plošin smíchaná s klasickým mayským stylem ,,Puuc” pocházejícím ze severní části poloostrova. Přítomnost prvků pocházejících z mexických náhorních plošin byla donedávna chápána jako masivní migrace anebo konkvista ze strany toltéckých skupin. Poslední výzkumy však naznačují, že jednoduše mohlo jít o kulturní vyjádření velice rozšířeného prestižního politického systému během doby poklasické v celé Mezoamerice.

Vývoj

      V souladu s dostupnými záznamy je možné, že většina hlavních budov byla zničena koncem XI. století a rekonstruována později. Je možné, že pád Chichénu byl doprovázen násilnostmi, které připravily město o moc v Mayabu. V roce 987 n.l. byl založen Spolek Mayapán, který pojil kněžská sídla na poloostrově a zahrnoval tato důležitá města: Uxmal, Mayapán a Chichén Itzá (ty nejmocnější). Tento spolek byl později rozpuštěn, protože se kasikové (Halach Uinikové) mezi sebou nepohodli a Hunac Ceel, který se prohlásil za Halache Uinika z Mayapánu, ostatním vyhlásil válku. To způsobilo, že itzáové, kteří prohráli, museli pravděpodobně utéct v roce 1194 a skrýt se v Peténu, odkud původně přišli před zhruba desíti staletími.

 

      Na rozdíl od doby založení Chichénu, kde mayové přicházející od východu hledali mír a rozvoj svého národa Mayabu (v mayštině ma – ne, yab – mnoho) ,,Místo pro ne mnoho lidí” se z celého regionu stalo místo válek a konfliktů. V době úpadku se elita města skládala z válečníků, kněžích a obchodníků, kteří vládli Chichénu. To oni zavedli uctívání boha Kukulcána. Oni nechali vztyčit impozantní stavby se svahy a vertikálními zdmi, zobrazovali boha ptáka-hada (ptakohad), který přišel odjinud. V procesu úpadku zde hrál důležitou roli militarismus. Toto je evidentní na monumentu, kterému se říká Platforma lebek (tzompantli), kde vystavovali lebky stovek nepřátel napíchnuté na klacku.

 

Hrad a sestup Kukulkána

      Monumentálním budovám na hlavní explanádě Chichén Itzá dominuje Kukulkánova pyramida, které mnozí říkaji ,,El Castillo” neboli ,,Hrad”, jedna z nejvýraznějších staveb v mayské architektuře. Je to pyramida o čtyřech stranách kulminující v obdélníkový chrám. Sedí na čtvercové platformě o šířce 55,5 metrů a je vysoká 24 metrů. Každá strana pyramidy má schoodiště o 91 schodech a do chrámu nahoře vede 1 schod. Když to vynásobíme a sečteme (91 x 4 + 1), máme výsledek 365, což znamená počet dní v roce. Každý schod tak představuje jeden den v roce. Každé schodiště má po straně kamenné balustrády, to severní má na svém úpatí dvě kolosální hlavy opeřených hadů, zosobnění boha Kukulkána.

 

      Na jednom z těchto schodiští, přesněji řečeno boční balustrádě, se při jarní a zimní rovnodennosti filtrují sluneční paprsky. Tyto se filtrují skrz devět platforem, ze kterých se skládá pyramida a které se zužují do výšky. Je to prakticky hra stínu a světla a efekt je takový, že to vypadá, jako by se z vrchu spouštěl stínový had a pomalu sestupoval do země. Efekt završují právě ty obrovské hadí hlavy ležící na úpatí pyramidy pod balustrádami. Celá hra má představovat sestup Kukulkána na zem. Takto chtěli mayové symbolizovat vyšší moc a vyzvat tak lid k zemědělským pracem před bezprostředním příchodem deště. Rovnodennost 21. března, doba, kdy se v tomto regionu sadí kukuřice.

 

      Je zde tedy samozřejmostí, že vynálezce něčeho podobného musel mít perfektní astronomické znalosti, které využil v architektuře pod náboženskou rouškou k vyloženě politickým a manipulačním účelům mas. Masy podřízených denně bojovaly o přežití, jejich alimentační bází byla především kukuřice a toto představení, které my dnes vidíme jako něco magického, svědčilo o společenské stabilitě mayů.

Příchod Evropanů

      V XVI. století španělský konkvistador Francisco de Montejo a františkán Diego de Landa navštívili toto místo jako první Evropané a detailně toto místo popsali.

 

      V roce 1840 navštívili Chichén John Lloyd Stephens a Frederick Catherwood. V této době byl tento pozemek součástí haciendy, která patřila Juanu Sosovi. V roce 1894 koupil Edward Herbert Thompson haciendu, provedl studium a prohledal oblast, především posvátnou studnu. Během této činnosti, většinu předmětů co našel, nepatřičně poslal do Muzea archeologie na Harvadské univerzitě. Později, po zásahu mexické vlády, byly některé předměty vráceny zpět. Když Thompson v roce 1935 zemřel, přešla nemovitost do vlastnictví jeho dědicům. Kontrola a soudní pravomoc, stejně jako systematizované vykopávky a údržba obsáhlé archeologické zóny, spravuje dle zákona INAH (Národní institut antropologie a historie), který spadá pod mexickou federální vládu.
 

Posvátná studna

      Je to otevřená studna o průměru 60 metrů s vertikálními stěnami ca 15 metrů vysokými od hladiny vody a o hloubce 13 metrů. Do této studně, která dostala název posvátná, byly obětovány dary pro boha deště ,,Chaaka”. Oběti byly různé, od cenných předmětů po lidské oběti, převážně panny z vyšších kruhů oblečeny do obřadních šatů a ozdobeny šperky. Do studně se také obětovali vězni z vyšších vrstev jako náboženský dar. Na začátku XX. století americký konzul Edward Herbert Thompson (1857 – 1935), jehož chamtivost právě vzbudila tato tradice, vylovil tyto cennosti ze studny a poslal do muzea na harvardskou univerzitu. Stálo to hodně úsilí a až mezi lety 1970 – 2008 se podařilo některé kousky dostat zpět do Mexika. V poslední době za pomoci moderní techniky mexičtí archeologové ze studny vylovili další cenné předměty jako jadeit, obsidiánové nože, drahokamy, cenné kameny, poklady a kostry. Odhaduje se, že studna ještě nebyla úplně probádána.